A je to tady přátelé. Anička Schovanová je tu s námi. Narodila se 15.6.2012 v Brně s velkou parádou. Její zapíjení proběhlo na Bukovanském mlýně při 24- hodinové maratonu hraní cimbálových muzik. Tak dlohou jsem štafetově vydrželi i my. Mohutně povzbuzovaní nezdolným a přešťastným otcem. Erik to táhl nejdéle. Ráno v 5:00 jsme „bohatýrskými“ zpěvy rekord málem zkazili. Old songs na naše kvílení totiž muzikanti neuměli zahrát.
Zavolal nám náš kamarád Roman Hromek, abychom vystoupili v Moravském Žižkově na bohulibé akci (podpora místní školky) Folklórní zahrada. Největším problém bylo najít Žižkov na mapě. Vzhledem k tomu, že nejvíce vystupujeme 10 km od Kyjova, tak můžeme říct, že se jednalo o další ze zahraničních výjezdů. Místní domorodé obyvatelstvo nás přijalo velmi vlídně. Přivezli jsme skoro všechna čísla mimo vánočních věcí a byl to success. Premiéru na palce v roli řezníka zvládl Peter a slavilo se až do dlouho do pozdních hodin. Oslovil nás i jeden pan starosta zo Slovenska s nabídkou u nic vystoupit. Na Slovensko se dá jet i na občanku. Vzhledem k tomu, že by se místy dalo silně pochybovat o svépravnosti některých našich členů – tudíž bez občanky, tak zatím zůstáváme v klidu.
[pe2-gallery album=“aHR0cDovL3BpY2FzYXdlYi5nb29nbGUuY29tL2RhdGEvZmVlZC9iYXNlL3VzZXIvMTA4MzY3NjI2NDM1OTU3MDE5NjY3L2FsYnVtaWQvNTc3MzI4NzM3MjIwMDI3MTQ0MT9hbHQ9cnNzJmFtcDtobD1lbl9VUyZraW5kPXBob3Rv“]
Nejdál jsme hráli v Rožnově pod Radhoštěm. Když máme jet za cedulu Kyjov, tak už si bereme neschopenku na cestovní horečku a najednou nám přišla nabídka od našich věrných kamarádek, abychom jeli k nim na Taiwan na velký festival. Už jsme probírali, jak budou místní diváci asi rozumět Zabíjačce, Trnkám nebo Spermiím. Nakonec pořadatelé volili mezi evropskými státy a místo ČR bylo vybráno Španělsko. Nevadí, možná to vyjde příště, a když ne tak pojedeme zahrát třeba Lukinovi před bytovku.
Naši borci z Matýsku uklohnili super gulášek. Tým byl složen z našich členů a fanoušků ve složení Peter -šéfkuchař, Tygr – topič, Erik – podlévač, Machoš – technolog, Maňa – nástěnkář, ozdoba a PR. V konkurenci 14 týmů uvařili 6. nejlepší. Byl to echt slovenský guláš. Porota vytkla konzistenci. Prý byl guláš řídký. No řídký, ale hybnost máme určitě dobrou. Naši kuchaři si určitě zaslouží pochvalu nejen za gulášek, ale i za to, že na nich u kotle nechytily zástěry z PVC.
[pe2-gallery album=“aHR0cDovL3BpY2FzYXdlYi5nb29nbGUuY29tL2RhdGEvZmVlZC9iYXNlL3VzZXIvbWF0eXNla2t5am92L2FsYnVtaWQvNTc0NjkxNDIwNDMyMTE5NjI3Mz9hbHQ9cnNzJmFtcDtobD1lbl9VUyZraW5kPXBob3Rv“]
Kyjovské periodikum distrubuované zdarma do všech schránek mezi cedulemi začátek a konec Kyjova o nás napsalo článek. A fotka na titulní straně. Verčo, díky.
Upravujeme číslo Třešně a Milena – slovácký striptýz. Novou verzi budou mít diváci možnost vidět už 9.6.2012 v Moravském Žižkově.
V sobotu 21. 4. 2012 byli v kostele sv. Havla v Osvětimanech sezdáni manželé Chrbjátovi. Lukin jako správný šohaj šel i s celou rodinou průvodem k nevěstě se zpěvem i muziků. Kamile to slušelo tak moc, že kdyby ji viděla Claudia Schiffer, tak by přestala vycházet z domu na veřejnost, jak by záviděla. V průběhu celého svatebního dne hráli kluci Ondráši z Brna. Na obřadu byla hudba z Příběhů, hollywoodský doják, tak jsme posmrkovali a žmůlali kapesníky v očách. My dojatí až na Lukina s Kamilou, kteří se řehtali u předávání prstýnků, až je musel pan farář Anton napomenout. Zatahovali jsme jako policajti. Lukina jsme museli dodatečně oholit, zvolit si nevěstu a vyplatit se něčím tekutým. Korunu tomu všemu nasadili Pentláci z Boršic, kteří dovezli novomanželům postele, televize, staré pneumatiky, nefukční kolo a další výbavu. Jen stěží se vlezli na Liazku, kterou vyjeli k penzionu na svahu v Osvětimanech. Zkrátka a dobře byla to parádní svatba a jak řekl jeden z Lukinových bratranců: „Jako zástupce obce Osvětimany jsem rád, že jsi se oženil před dovršením 35 let věku, protože potom bychom Ti nevěstu museli přidělit z obce.“
Zlatá svatba vychází na 21.4.2062 na pátek. Celá rodina se shodla, že se oslava posune na sobotu. Tak s tím počítejte.
[pe2-gallery album=“aHR0cDovL3BpY2FzYXdlYi5nb29nbGUuY29tL2RhdGEvZmVlZC9iYXNlL3VzZXIvMTA4MzY3NjI2NDM1OTU3MDE5NjY3L2FsYnVtaWQvNTk3NTkwMjE4MDgxMzk2MDA5Nz9hbHQ9cnNzJmFtcDtobD1lbl9VUyZraW5kPXBob3Rv“]
Byla natočena nová reportáž o Sirotcích a vysílána je v těchto dnech na KTV. Moudra, která by se dala tesat, v ní pronáší Pavel Růžička a Ladik Šimeček.
Podařilo se nám kompletně vyprodat kyjovský kulturák a na četné diváky se nedostaly lístky. Pachatelé (sirotci ) se vrátili na místo činu a směle mohli zvolat: „Mí Kyjovjané mi rozumějí!“. Obecenstvo
výborné, hned od začátku naladěno na společnou vlnu. Moc příjemně se vystupovalo. Provedení zabíjačky nebylo v pravdě nejlepší, ale ušlo to a další dvě čísla na pohodu. Obzvláště vypečení byli Ledoborci, protože na place zůstalo více mouky po předchozím čísle, tak se to pekelně klouzalo. Lukin měl den před vystoupením vlastní svícu, kde jsme všichni nasávali, ak se sluší a patří. Tak výsledek vystoupení s handicapem je proto bombastic.
Neúčinkoval s námi jako dokumentátor předem domluvený starosta František Lukl, který byl mimo (Rozuměj Kyjov.) Tak nás ve hře „fotili“ na kameru měšťáci. Také jsme zapomněli uvést do programového letáku osvětlovače Frantu Zubalíka, což nás bude stát sichr nějakou štamprlu. Těšíme se na Kostelec.
Já nastávající nevěsta Kamila Pončíková potvrzuji svým podpisem následující slib.
Ač před panem farářem budu slibovat Lukášovi věčnů a nehynůcí lásku dokud nás smrt nerozdělí, před kamarádama slibuji, že budu mět svojeho muža ráda aspoň nekdy.
Slibuji dále, že aj po svajbě ho budu púšťat do Matýsku tak jak do knajpy s přiměřeným kapesným a aj s klukama ven a že mu povolím dávat si nohy na stůl v obýváku, když bude s pivem v ruce čučet na fotbal. Až únavou klesne mu hlava přes hranu gauča a on usne spánkem spravedlivým, přikryju ho a místo hnusného mlaskání a třepání s ním si dám raději proti chrápání špunty do uší.
Požadavky na domácí práce a rodinné výlety budu psát do deníčku a oznamovat aspoň měsíc dopředu a ne na poslední chvílu a ne v době hodú, fašaňku, velikonoc a burčáku. Pozor vyjímka, návštěvu tchýně budu oznamovat dopředu měsíce dva. Za jednu návštěvu tchýně může můj muž desetkrát hodit ponožky vedle postele nebo pětkrát nevynést koš.
Zato mě bude muž každý měsích po výplatě dělat doma stojku a věnovat se i jiné gymnastice, dyž budu chtět, nebude nic v bedně a nebude mě bolet hlava. Také mě muž udělá dostatečně dlúhý řeťaz z kuchyně, dyž bych chtěla jit s holkama na kafe nebo kopat do vinohradu.
Tož tak. Estli to nedodržím, nech do mě hrom bací.
V Osvětimanech 14. 4. 2012
Kamila už ne dlúho Pončíková