Já nastávající nevěsta Kamila Pončíková potvrzuji svým podpisem následující slib.
Ač před panem farářem budu slibovat Lukášovi věčnů a nehynůcí lásku dokud nás smrt nerozdělí, před kamarádama slibuji, že budu mět svojeho muža ráda aspoň nekdy.
Slibuji dále, že aj po svajbě ho budu púšťat do Matýsku tak jak do knajpy s přiměřeným kapesným a aj s klukama ven a že mu povolím dávat si nohy na stůl v obýváku, když bude s pivem v ruce čučet na fotbal. Až únavou klesne mu hlava přes hranu gauča a on usne spánkem spravedlivým, přikryju ho a místo hnusného mlaskání a třepání s ním si dám raději proti chrápání špunty do uší.
Požadavky na domácí práce a rodinné výlety budu psát do deníčku a oznamovat aspoň měsíc dopředu a ne na poslední chvílu a ne v době hodú, fašaňku, velikonoc a burčáku. Pozor vyjímka, návštěvu tchýně budu oznamovat dopředu měsíce dva. Za jednu návštěvu tchýně může můj muž desetkrát hodit ponožky vedle postele nebo pětkrát nevynést koš.
Zato mě bude muž každý měsích po výplatě dělat doma stojku a věnovat se i jiné gymnastice, dyž budu chtět, nebude nic v bedně a nebude mě bolet hlava. Také mě muž udělá dostatečně dlúhý řeťaz z kuchyně, dyž bych chtěla jit s holkama na kafe nebo kopat do vinohradu.
Tož tak. Estli to nedodržím, nech do mě hrom bací.
V Osvětimanech 14. 4. 2012
Kamila už ne dlúho Pončíková